V neděli 30. července jsme slavili poutní slavnost našeho kostela a zároveň jsme se rozloučili s otcem Josefem.
Během své poslední promluvy na ranní mši svaté se s námi otec Josef podělil o svůj osobní vztah k svatojakubské cestě a zkušenost z pouti do Santiaga de Compostela, o to, jak člověka proměňuje už samotná cesta, jak pouť člověka obrozuje, jak po návratu člověk dokáže vnímat realitu v jiném světle...
"Tou opravdovou poutí je náš běžný život, který zde žijeme... a velké pouti (třeba do Santiaga, Jeruzaléma) nás mají upozornit, abychom žili plně tu naši reálnou pouť našich běžných dnů. Pouť pomáhá člověku se vnitřně oživit a znovu v sobě nalézt pramen života..."
Otci Josefovi jsme poděkovali za jeho službu a popřáli mu v jeho nové farnosti mnoho šťastných chvil naplněných Božím požehnáním.
Potěšilo nás, když řekl, že tu byl mezi námi rád. 😉